Půta Švihovský, mocný a krutý šlechtic?
a tou je jeho epitaf. Pokud jste četli předchozí díl, zřejmě vás to trochu mate. Pravda je ale taková, že krom malovaného epitafu byl v blízkosti Půtovy hrobky i epitaf literární. Originál se nám bohužel nedochoval, ale máme k dispozici jeho přepis od Bartoloměje Paprockého z roku 1602, tedy skoro sto let po Půtově úmrtí.
Tento epitaf složil básník a prozaik Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Jeho autorství není náhoda, Bohuslav byl dvořanem na dvoře krále Vladislava II. Jagellonského, zatímco Půta zastával funkci nejvyššího sudího. S Půtou jej jistě pojilo mnohaleté přátelství, Buhuslav mu dokonce věnoval některé své verše. Zároveň víme, že jeho bratr s Půtou studoval na univerzitě v Lipsku, druhý se s ním dokonce účastnil diplomatické mise do Říma.
Pojďme se tedy na složení epitafu podívat.
Zde je Paprockého přepis v latině:
A zde je překlad z 19. století:
„Jasná perla naší koruny v té ukryta hrobce,
Půta, Rýzemberských sláva i chlouba domu.
Vzácným jej činily mnohočetné statky i dávná
vzácným jej činila šlechta starého rodu.
Vzácnějším ale vtip, v řeči výmluva, víra, počestnost,
tak sama zármutkem zalkala vlast milená.
Shasnulť, ač ve věku jej posavade netížilo břímě,
neb čtyřikráte deset jar tady sotva viděl.
Jestli neobětuješ slzy na hrobu tomto, cizinče,
tvrdší hyrkánské tygřice srdce chováš.“
...Z textu je možné pocítit, jak Půtovo úmrtí, navíc nečekané, jeho přítele zasáhlo. A také navozuje dojem, že Půta musel být velmi mocným, slušným a charakterním člověkem.
…
Určitě jste ale někdy narazili na Půtu jako na krutého vládce, který tyranizoval své poddané. A že právě kvůli svým zlým skutkům neskončil zrovna dobře. Setkali jste se někdy s nějakou pověstí o Půtovi? A jaké verzi o jeho osobnosti věříte? Faktem zůstává, že všechny více či méně pravdivé příběhy by vydaly na samostatný díl. A že by to nebyl středověk, kdyby v něm nebyla obsažena nějaká ta záhada.
My, pro tuto chvíli, místo Půtova posledního odpočinku raději na chvíli opustíme. Ať to bylo jakkoli, zaslouží si trochu klidu…
Ale nebojte, za Hradbou nás najdete i příště!
Komentáře
Okomentovat